Oblohu po ránu zatahují lehké cirry, ale předpověď vypadá lepší. Na startu vyčkáváme na vývoj počasí. Mezitím se sice sluníčko ukázalo, ale zato rozdunělo natolik, že jsme čekali s puštěním tasku až to třetí hodiny odpolední. Je vypsán 75 km trasa s 10 ob, navigačka po dolině. Přišly mraky a vítr opět zdechl….někteří piloti také rovnou pod kopec. Zachraňujeme se ve slabém stoupání a žudláme půl hodinky do otevření startovního okna. Poté první dvě ramena vedla podél hřebínku proti větru. Když už jsme v tomto místě podruhé, přihnala se přeháňka a vše překazila. Kdo mohl přistál, všem se jinak doporučovalo to pustit po větru do Plavnice. Přeháňka byla fuč ale task bohužel stopnutý a zaříznutý. „Tak to zítřejší počasí budeme muset zapít“ ohání se s vínem v ruce Karel Hubel. Nápadu se také ujal Otík, který kupuje v Kauflandu výhodné dvoulitrové balení Chardone. Pišta naráží další bečku piva, opéká se slaninka a dělá svařáček.

- Fotogalerie zde -

Probouzíme se do sluncem prosvítajícího mlhavého rána. Někteří stírají námrazu ze svých spacáků, jiní popel od ohně. „A přeci se bečka nevypila“, ztěžuje si Oťák. O půl desáté vyrážíme Pištovýma jeepama na nedaleké startoviště Čierna Kopa, která pokrývá JV – SV směry. Krapet přidouvá, oblohu barví jen lehké cirry, ale termika očividně chodí. Hned po vypsání 66 km Tasku je otevřeno okno a na výzvědy se vydává Renča hned s pěti piloty. Všichni jsou katapultováni a s nabíráním výšky očividně nebude problém. Ovšem po chvíli je start zavřen z důvodu silného větru a čeká se na slabší intervaly. Při točení se ještě stíháme kochat pohledem na zaledněné Tatry.
Otevřením startovního cylindru se vydává hned Renča s Vrabčem bokem na vítr po trase k menšímu hřebínku, kde to duje po kose a nic. Taky sedí první na zemi hned u kravína. Vrabčo hlásí ze země level 3 od 1700m, ale toto hlášení je stejně neplatné. Renča ještě ze vzduchu: “Level 2, ale nemůžu pouštět řídíčky.“ Kaučo je naprosto vklidu a užívá si silný vítr. Na loučku přistává další várka piotů. Zatímco balíme a pijem pivo u sámošky, Braunerka stále svahuje na stejném místě. Ale vidina studeného lahváče ho zřejmě přesvědčila. Mezitím naskákaly krásné kumuly a vítr se trošku uklidnil. Jedna skupinka skočila k 1ob a překonala minimálku15 km. Další teprve startuje a driftuje údolím. Vítr zase zesílil a Pišta jako ředitel závodu kolo stopuje. Nakonec uletělo více jak 10 km 11 pilotů, to však nestačilo k platnosti kola. Vítězem dne se stal Stano Vojtek s 27 km. Největší vzdálenost však uletěl mladý Slovinec, 31 km, kterému to stopli.

Každopádně jsme si polítali déle jak hodinku, sluníčko pere, když všude v Evropě chčije a na Hajtovce se chystá pomocí týmové práce guláš z mladého býčka. Natáčí se druhý sud piva, míchání gulášku se ujal Oťák se Staníkem a Braunerka vytahuje ze svého karavanu hned po Kite další hračku bike a jede se projet. Za 4 hoďky máme uvařeno a během hodinky padl 60 l kotel. Taky tomu pomohl Kaučo se svým apetitem, když si podruhé přidává do 2 l hrnce. Prostě pohoda.

To se neobešlo bez šmigrusta, jakožto téměř jediná žena na území lesní chaty to bylo jednoduché vlákat do pasti a polít kýblem vody. Jarní únava je tatam, ale co to počasí? Ptáme se i odborného meteorologa Jančíka, ten jen krčí rameny…nevýrazné tlakové pole a výšková tlaková níže, to se může stát cokoliv. Světe div se, před kroupami z Čech utíká také Radar s partičkou a se svým karavanem, s vidinou lepšího počasí.

Pro dnešní den byl připraven náhradní program. Jak jinak než snídaně v podobě domácího čerstvého sýra a poté prohlídka Lubovňanského hradu se Skansenem. Někteří si šli vyhřát kosti do sauny nebo do místních termálních pramenů. Každopádně všichni se setkáváme u ohně, kde se pečou špekáčky na prutu, maso na roštu a čepuje pivo ve velkém.

První závodní den vyrážíme na 50 km vzdálený jižní kopec, téměř na konci světa. Cestou míjíme cikánské géto, na které jsme upozorněni na breefingu, ať se takovýmto místům raději vyhýbáme. Na prostorném startovišti vyčkáváme, až ten kongesťák vpravo odejde, nebo až se ztiší vítr. Dunělo fest a statečný windamín to po dvou nevydařených pokusech o start raději zabalil. Cvičně si naťukáme 45 km záfuk do GPS a vyčkáváme v naději, že vítr zeslábne. Alespoň máme čas probírat za tu dobu, co jsme se neviděli. Největší poznatek zaznamenal Ondra, který zděšeně zjistil, že se všichni padačkáři "kotí" a doufá, že to není moc nakažlivé :-) Na kopci se dokonce objevila legenda Slovenského paraglidingu a bývalý reprezentant Mišo Orolín se svou starou čtyřlajnou, ale úsměvem na rtu.

Ve tři hodiny to balíme, vyčerpaly se debatní témata, opálily tváře, došlo jídlo a voda a všichni se už těší na výtečné Halušky na milion způsobů ve vyhlášené hospodě u Franka. Večer se chalani předhání kdo má lepší slivku a vítězí ta, která je nejrychleji vypitá, čtyřletá od Juraje Čiernika.