Počásko se každým dnem vylepšuje. Trošku nás trápí slabší severní situace na jižním startu, ale sluníčko tu má takovou sílu, že vyhřátý vzduch přetlačí všechno. Vypisuje se zajímavé kolo se 4 ob v horách i v rovinách. Do otevření startovního okna čekáme všichni v horách pod chmurkami a poté míříme do rovin. Odsud zpátky do hor a podél svahu směrem, kde to už známe. Tentokráte si hlídáme výšku, ať zbytečně neztrácíme a sledujeme vývoj. V rovinách to bylo zajímavější, člověk měl někdy pocit, že ho spláchli do záchodu, zatímco hned vedle jiný pilot ustřeďuje pořádný šprajc. Stoupáky byly sfouknuté od západu a na úpatí kopců se rozdělilo pole na dvě vedoucí skupiny. Ta první chytá nádherný stoupák v rovinách, odkud to bylo do cíle na dokluz. Holky si přitáhli speeda a pěkně do toho dupou. První je s 2 min. náskokem v pásce zaslouženě Makedonec Rybička neboli Antrax, který vedl od začátku do konce, s časem 1:38.

Hned nato přilétá osmičlenná skupinka se Seiko a Krausovkou, já s pětiminutovou ztrátou. Do cíle dolétli nakonec všichni Češi, Karlík tentokráte pro jistotu s megakosmem. Ondrovi se podařilo zachránit v rovinách a Škrabka pěkně na rekreu. Tak to se nám povedl hezký den, máme radost, na obličeji vypálené brýle, spálené ramena a pěkný hlad. Pro dnešní večer nám organizátoři připravili barbecue s párty, dokonce i pivem. To abychom se připravili pořádně na závěrečný závodní den.

Výsledky se můžete dozvědět zde: teda pokud se vám to podaří otevřít -  http://www.outdoorfestival.org/

Tak dneska jsme si konečně krásně zalítali!  Od rána to jsou správné fofry jak má být. V devět odjíždíme autobusem pod kopec a čekáme na druhou várku vývozů. Mezitím pozorujeme docela rušný život zvířátek na přistávačce. Z děr vykukují zvědaví syslíci, kolem se pasou stáda oveček a kraviček a všude kvete červený mák. Jen co se dostaneme na start, chystáme vercajk. Velmi brzy je vypsáno kolo, protože nikdo netuší, co se z toho počasí vyklube. Nachystali nám kolo 57 km s 4 ob podél svahu a jeden v údolí. Ve 12 hodin je otevřeno startovní okno a během půl hodinky je všech 110 pilotů ve vzduchu. Zpočátku je termika velmi slabá a máme co dělat, abychom se udrželi alespoň nad startem. Necháváme se snášet stoupákem více do hor, kde se tvoří chmurky a vyčkáváme na nedaleký vzdušný start. Vyrážíme s velmi dobrou startovní pozicí podél svahu směrem k 1.ob. Přeskakujeme několik žeber, místy se svah místy zcela cela zplošťuje, takže je dobré dotáčet. Směrem zpátky to už taková legrace nebyla. Bylo to docela těžké se protlačit proti větru a tak spousta pilotů sjíždí po svahu jak kámen, včetně Škrabky a Renči. Zachraňujeme se, ale stojí nás to čas. V tomto momentě rozhodlo. První skupina včele s Japoncem, Seiko, Markusem, Rybičkou a Ondrou se trhla a dala nám náskok 20 minut. Jsme opět zpátky u startu, natočíme dnešní maximum 2500 a míříme do rovin. Tady se v jednom stoupáku potkáváme s Peťulou a Karlíkem, kteří nás dojeli zezadu. Lehce lízneme kružnici a zase zpátky do hor. Cestou neopomeneme si dotočit. Závěrečný dokluz proti větru byl pro některé docela dobrodružství. Karlík si dal asi 10 otčenášů a vybral si to, protože přilétá půl metru nad páskou a došlapuje těsně za ní. Podobně na tom byla celá skupinka, se kterou jsme letěli. Já si pro jistotku přišudlala, protože skončit před lajnou bych fakt nechtěla. Klukům se risk vyplatil. Hned za mnou přilétá Petra a pár minut na to i Škrabka. Tak to si dal krásný dárek k narozeninám! To se musí oslavit! Díváme se, kdo je v cíli. Dnes bezkonkurenčně nejvíce dupal do speedu mladý Japonec a hned na to Seiko a Rybička. My končíme za destítkou, ale kde je Ondra? Dneska to chtěl vyhrát, ale bohužel to utavil na posledním otočáku. Všichni se nakonec setkáváme v cíli, svozy fungují perfektně.

Karlík byl pár dní nazad trošku nemocný, ale hned po přistání zjistil její příčinu. „To bylo přeci z nedostatku lítání J“.  Bylo vidět že je mu hned lépe, protože při večeři začal skládat básničky:

Pryč už rýma je,

Karlík rýmuje.

Když si dáš k večeři sutlači,

Na záchodě nemusíš zatlačit.

Anglická verze:

When I drink Ajran,

To the toilet I run.

Po večeři míříme do čajovni na šachy, begamon a dýmku a cestou se stavíme nakouknout ještě do jediné hospůdky, kde se čepuje pivo a o víkendech hraje life muzik.

Vývoz na kopec by se dal zařadit do jedné z disciplín „Camel trophy“, pokud si vyberete toho správného řidiče a auto. Nechybí ani vyprošťování a tlačení auta v prudké zatáčce do kopce. Silný vítr a vyčkávání využíváme k procházce po zdejších kopcích, kde jsme narazili na vojenskou hlídku, ozbrojenou až po zuby. Naštěstí nás vítají s úsměvem a čajem a vysvětlují, že jsou tady kvůli našemu bezpečí. Jak se později dovídáme, protější strana hor tvoří hranici mezi Turky a Kurdy, kteří vedou mezi sebou již několik století politickou válku. Člověk nikdy neví, co se může semlet.

Když už jsme zhodnotili, že na startu fouká opravdu moc, organizátoři nám našli ještě hezčí, schovaný v závětří, abychom se tak moc nebáli. Poté, co se vítr srovnal na kopec, přestalo foukat úplně a vyčkává se na interval. Hned nato se urvalo celé údolí a ve vzduchu bylo pěkné rodeo. Start byl opravdu dobře schovaný. Sotva jsme rozdýchali silný šprajc, už jsme ve 3300 m pod mrakem. Není času nazbyt ve 14:45 máme otevřený start a fičíme pěkně po větru na 1 ob. Partička v údolí se setkává se skupinkou letící horami a horko těžko se protlačujeme nazpět k 2.ob proti silnému větru. Je lepší si hlídat výšku, ti co brousí gajblíky zažívají různá dobrodružství, někteří byli nuceni tam i přistát. Hned poté, co se Edimu Kumarovi vyskládalo křídlo a škrtl o zem, task se zastavuje. S úlevou letíme přistát do údolí a sledujeme celou záchrannou akci helikoptéry. Naštěstí je Edi pořádku, jen šrámy a odřeniny. Aby toho nebylo málo, tak se na přistávačce pohřešuje řidič autobusu, který zmizel i s klíčkama. Asi se někde modlí. No nic, korba náklaďáku to jistí.

Studená sprcha nás dává opět dohromady a přemýšlíme, co si dáme na jídlo. Jehněčí kebab už nám leze i ušima, a tak volíme pestřejší variantu „šiškebab“ neboli ražničí s ajranem bude lepší varianta.

Kolem poledne přilétá zbytek závodního pole včetně Japonců, Iránců, Bulharů, Indů a Ondry.
Krom majestátné zahajovací ceremonie, celého průvodu za doprovodu tradiční hudby a tance jsme měli také možnost vidět dostihovou hru, nebo se projet na koních. Večer nezbývá než se zaregistrovat, postát si 3 hodinky ve frontě naloudovat „džípíesku“ a zajít na jehněčí kebab. V neděli ráno organizátoři nějak moc pospíchají s výjezdem na kopec. Důvod známe hned poté, co nás autobus dopraví na přistávačku. Tam byla pro místní publikum připravena tribuna, červená lóžé zase pro politiky, sponzory a další důležité osoby. Místní děti v krojích opět tančí lidové turecké tanečky za doprovodu bubnu a trubky. Během toho jsou do kola vtažení i závodníci. Když už jsme se konečně naučily správně nadskakovat, vyhání nás organizátoři do autobusu a jedeme na start. Tam si dáme tři hodinky čekačku na větru. Duní fest, ani Semimu se nechtělo prozkoumat vzduch. Místo něj tam posílají jednoho z bratrů Rodriguezů, který po chvíli stání ve vzduchu přistává na startu. Pro dnešní den je kolo zrušeno. Jen pár odvážlivců si šlo zaacrobatit ve vzduchu. My to nemáme zapotřebí a raději volíme svoz po prašné cestě.

- fotogalerie sobota -

- fotogalerie neděle -

Po včerejším gastronomickém zážitku jsme zjistili, že se v pravidelných intervalech nedá na tomto pokoji dýchat. Otevíráme okno, a při pohledu z něj Karlík konstatuje: „Venku je tak hezky, ale buďme v klidu, než dojedeme na start, tak to zase vystřelí.“ Konečně nám doletěly bágly, přijela Peťule, a tak hurá na kopec. Střelby se nekonaly. Krom krásného polétání jsme měli také silné zážitky z výjezdu na kopec po prašné cestě s bláznivým řidičem. Na startu ve 2000 m panuje bezvětří. První odvážlivec vyhnil a nám nezbývá než vyčkat, až přijde nějaký ten závan. Zato pohled na celé údolí byl úchvatný.  Nad sněhem pokrytým hřebenem jsou naskákané kumuly, jen se pod ně dostat! Ve tři nám to konečně zapli a my si dobré dvě hodinky polétali v silné termice s dostupy okolo 3500 m. Přistávat pod kopec přeci nebudeme, ale najít vhodnou přidávačku co nejblíže centra Erzincanu, to byl fakt pěkný oříšek. Fotbalové hřiště se zeleným greenem bylo ideální. Druhá varianta byla louka hned vedle sídliště, obklopené lampami. Hned po přistání několika pilotů se vyrojily s křikem všechny místní děti. Příště je třeba se vybavit bonbóny. K tomu nám na hlavní cestě zastavuje autobus plný Turků a s radostí nás veze do Hotelu.

- fotogalerie -

- fotogalerie -